Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kolo P.06 (LFC Nova B - FC Bohdalec)

18. 10. 2006

 

Sestava LFC Nova B: Kroj - Uhlíř st., Musil, Koudelka, Capouch, Uhlíř ml., Venca

Branky LFC Nova B: 9. + 25. Uhlíř ml., 19. Musil

 

     Po čtyřech porážkách v úvodu sezóny jsme se podruhé v sezóně vydali na umělou trávu TK Sparta s tím, že se pokusíme konečně ukončit sérii porážek. Soupeřem nám byl tým FC Bohdalec, kterému po 4. kole patřilo 3. místo tabulky a bylo tedy jasné, že to nebude jednoduchý úkol. Zvlášť když tým soupeře příliš nepřipomínal našeho soupeře ze sezóny P.06, kdy jsme ještě v 8. lize zvítězili na Hagiboru góly Tondy a Ládi 2:0 - tentokrát to byla partička mladíků řádově o 10 let mladších než my (což ale tenkrát mohlo být také...).

     Po návratu Tondy do sestavy v minulém kole se zdálo, že bychom po dvou zápasech mohli dát dohromady početnější sestavu, která by nám alespoň občas umožnila střídání, brzký začátek a pracovní povinnosti některých z nás (Tomáš, Jirka, Tonda) však tyto představy opět, sice na poslední chvíli, ale za to hbitě rozmetaly... Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že se snad ani nesejdeme na začátku v hratelném počtu, ale naštěstí ti, kdož tento možný problém avizovali, dorazili včas a navíc obětavě přišel Venca, takže přece jen naše střídačka během zápasu nezela prázdnotou (byť se George snažil ještě těsně před zápasem tento náš nevídaný přepych odstranit, když tak trochu tradičně využil soustředění brankáře na střelu jiného spoluhráče k tomu, aby ho prakticky ve stejné chvíli počastoval svou vlastní bombou. Tentokrát to skončilo Čertovým zpracováním dělovky ve výskoku na prsou, o kterém se tedy nedá říct, že by to bylo nějaké ztlumení míče, ale vzhledem k tomu, že ten míč vůbec neviděl, to nebylo zas tak špatné...). 

     Místo Tomáše se do branky postavil opět Čert a mohl sledovat celkem vyrovnané utkání, ve kterém se nám hra celkem dařila a především v obraně to bylo docela dobré. V útoku jsme mohli po dvou zápasech opět využít jako sklepávače míčů Petra, což se také hojně vyžívalo k poměrně slušné následné kombinaci. Poměrně brzy jsme se také dostali do vedení (již počtvrté v sezóně), když Honza ml. protrhl střeleckou smůlu a své dobré výkony korunoval tentokrát také brankou v síti soupeře - 1:0. Soupeř se snažil kontrovat především po dlouhých míčích z autů, které však většinou skončili u našich obránců, případně to co prošlo posbíral v brankovišti nebo kolem něj Čert. Přetože jsme hráli v první půli (i díky větší komunikaci a dirigování na hřišti) takřka bez chyb, jedna velká přišla a soupeř jí hned dokázal potrestat. Při autovém vhazování zůstal úplně volný útočník na zadní tyči, Čert sice konečky prstů přetažený míč trochu posunul, nicméně soupeř míč se štěstím zpracoval a jeho střelu po zemi k tyči Čert výše než do šibenice nevytáhl - 1:1. To byla pro nás po dobrém výkonu trochu sprcha (nikoliv však překvapení, to je náš celkem obvyklý průběh podzimních zápasů...), ale naštěstí prakticky z protiútoku jsme se dostali k zahrávání míče z levé strany, Petr našel ve vápně úplně volného Láďu a ten potvrdil, kdo je v posledních sezónách naším nejčastěji skórujícím hráčem - 2:1. To byla zase rána pro sebevědomého soupeře a další dostal zanedlouho, když se pět minut před koncem 1. poločasu trefil již po druhé v zápase Honza ml. - 3:1. Dvoubrankové vedení jsme v poklidu ubránili až do přestávky a mohli tak přemýšlet, jak tentokrát nadějný stav udržet až do konce.

 

     Přestože by asi stačilo pokračovat v naší hře i po přestávce, úvod do 2. půle se nám opět těžce nevydařil. Chyběl pohyb a důslednost při pokrývání, příp.  přebírání protihráčů, čehož jsme se v 1. poločase prakticky vyvarovali. To mělo za následek přeci jen větší tlak na naší branku, ale dařilo se nám odolávat. Většinou se podařilo napravit zaváhání ještě v poli, občas vypomohl svým zákrokem nebo vyběhnutím z vápna Čert. Nicméně v polovině 2. poločasu přišlo snížení soupeře - paradoxně ne po nějaké chybě, ale smolném okamžiku, kdy Honza ml. nemohl odkopnout míč a poté se před naší brankou zamotal společně se 2 spolubojovníky do "trmy-vrmy", ze které vypadl míč na hranici vápna přímo před soupeře, který bez přípravy trefil prudkou ranou k levé tyči bezmocného Čerta - 3:2. V tu chvíli určitě každého napadlo, že se může opakovat to, co na podzim již několikrát - naše těžce získané a smolně ztracené vedení v samém závěru zápasu. Naštěstí tentokrát se historie neopakovala. Soupeř se sice snažil vystupňovat tlak, čemuž napomáhalo i to, že jsme v útoku už příliš nedokázali udržet míč na svých kopačkách a i narušování začátku jeho akcí díky ubývajícím silám ztrácelo na účinnosti, ale jeho pokusy byly hodně stereotypní - stálé pokusy najít spoluhráče dlouhým autem či centrem končili většinou v náručí Čerta. V poslední pětiminutovce už hrál soupeř klasickou power-play, kdy brankář Bohdalce operoval až u našeho vápna, my jsme toho ale nedokázali využít. Tlak soupeře byl velký, ale vyrovnávací gól se mu nakonec vstřelit nepodařilo, když ve dvou největších šancích nejprve Čert vykopl střelu soupeře na pravou tyč a v samém závěru využil po reflexivním zákroku rukou ještě druhou stranu brankové konstrukce - zřejmě dobře postavené tyče...

 

     Po vítězství 3:2 jsme si tak připsali do tabulky první dva body a i když to bude těžké, naděje na udržení 6. ligy stále žije (škoda nevyužité možnosti kontumace zápasu s Útlumem), zvlášť pokud bychom podávali alespoň takové výkony i v dalších zápasech.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář